Z pohledu Harryho
Vystoupil
jsem z letadla a okamžitě si zapnul telefon.
Vítr
mi rázem vlétl do vlasů a rozcuchal je. Rukou jsem se je pokusil zkrotit.
Katie
mi měla dát vědět, jak dopadla u zkoušek, jenže teď už byla sobota dopoledne a
já od ní neměl ani jednu zprávu. Měl jsem strach.
Chtěl
jsem jí zavolat, jestli je v pořádku, ale posledních několik hodin jsem
strávil převážně v letadle a na telefonování nebyl čas. Chtěl jsem jí
říct, že nastala změna. Nepřiletěl jsem sám, jak jsme si všichni původně mysleli,
ale nakonec se mnou přiletěli úplně všichni. Doufal jsem, že to nebude mít
žádný dopad na náš – svým způsobem nový - vztah.
Bodyguardi
nás v čele s Paulem nasměrovali do známé letištní haly a prorážely
cestu mezi ječícími fanynkami. Chtěl jsem být už u ní, držet ji v náručí.
Chtěl jsem, aby už všechno bylo v pořádku, abych se já cítil
v pořádku.
Najednou
se telefon, který jsem stále svíral v dlani, rozvibroval. Přes celý
displej naskočila její fotka, kterou jsem vyfotil během jedné z mála společných
chvil. Pocítil jsem značnou úlevu a zároveň nejistotu. Co když se něco stalo?
Přiložil
jsem si mobil k uchu a druhé si zakryl volnou rukou, abych ji slyšel.
„Katherine,“
vydechl jsem šťastně. Cítil jsem se volněji.
„Dala ti Lou instrukce, jak nosit beanie?“
ozval se na druhé straně její hlas. Smála se.
Zarazil
jsem se. „Cože?“ zamračil jsem se. Nechápal jsem to. Cože?
„Máš ji naraženou úplně příšerným
způsobem,“ uchechtla se. „Možná nový
trend?“ odtušila pochybně a odfrkla si.
Zmateně
jsem se rozhlédl. Byla tady? Musela. Jak jinak…?
„Ty
jsi tady?“ zamumlal jsem v naději a začal se zbrkle otáčet. Musela tu být.
Hledal
jsem ji v tom obrovském davu vřískajících holek a ještě dál za ním. „Kde
jsi?“ zahučel jsem útrpně. Nemohl jsem ji najít. Cítil jsem se, jako bych
přicházel o něco životně důležitého. Však také ano – každá vteřina s ní
byl životně důležitá a místo toho, abych je s ní mohl trávit, marně jsem ji
tu hledal ve stovce cizích holek.
„Přímo před tebou,“
zašeptala tak tiše, že jsem ji přes hluk v hale téměř neslyšel.
Přejel
mi mráz po zádech.
Rychle
jsem otočil hlavu a podíval se před sebe. Viděl ji s úsměvem na tváři, jak
nechává ruku s telefonem klesat podél jejího těla.
„Katie,“
vydechl jsem. Cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Byla tam. Stála tam. Tak
krásná, tak stejná…
Po
slepu jsem nahmatal tlačítko ukončující hovor a zandal si telefon do zadní
kapsy svých uplých kalhot. Najednou mé nohy začaly pracovat na autopilota. Můj
mozek se zabýval důležitějšími myšlenkami a představami, než byl běh vpřed.
Automaticky
jsem přendával jednu nohu před druhou a představoval si, jak ji držím ve své
náruči.
Nevnímal
jsem okolní svět. Nevnímal jsem fanynky, ani kluky a bodyguardy, kteří na mě
křičeli. Běžel jsem. Běžel jsem za osobou, která pro mě znamenala všechno; za
osobou, kterou jsem miloval.
Popadl
jsem ji kolem pasu a stáhl ji do své náruče.
Dala
mi ruce kolem krku a já cítil, s jakou potřebou mě k sobě tlačila.
Nemusela mluvit, cítil jsem to. Chyběl jsem ji, potřebovala mě; stejně tak,
jako já ji.
Vyzvedl
jsem ji do vzduchu a ona mi automaticky obmotala nohy kolem těla. Mačkal jsem
ji k sobě s vervou a přestal se snažit o skrytí mých pocitů. Bylo mi
všechno jedno. Byl jsem s ní, to bylo jediné, na čem záleželo.
Zabořil
jsem si obličej do jejího krku a nechal volný průběh svých slzám. Skrývaly je
její husté, vlnité vlasy vonící po mandlích. Tak moc mi to chybělo; cítit tíhu
a teplo jejího těla, její dech, údery jejího srdce, její vůni.
„Katie,“
fňukl jsem jí do krku a zesílil stisk, kterým jsem ji držel ve vzduchu. Onehdy
jsme se ani nerozloučili a já začal pociťovat důsledky svých předchozích činů.
Nesnášel jsem se za to všechno.
„Ššš,“
vydechla mi do ramene a stále mě k sobě nepolevně mačkala. Drtila mě ve
svém pevném sevření.
„Miluju
tě,“ začal jsem, „tak strašně moc tě miluju.“
Jakmile
jsem to řekl, odtáhl jsem se, abych viděl její reakci. Bylo mi jedno, že jsou
kolem nás desítky lidí; všichni s fotoaparáty, mobily, kamerami
dokumentujíce každý náš pohyb. Chtěl jsem ji vidět.
Skrz
slzy se na mě usmála. „Miluju tě,“ zamumlala, abych to slyšel jen já.
Zatajil
se mi dech.
Vidět
tuto větu formulovat její rty a slyšet tuto větu říkat její hlas, byl slastný,
nenahraditelný pocit.
Uchopila
můj obličej do svých dlaní a nahla se ke mně tak blízko, že se mě dotkla nosem.
„Miluju tě,“ zopakovala a pak mě něžně políbila.
Třesoucími
prsty mě pohladila po skráni a já s úlevou mezi jejími polibky vydechl.
„Liame,“
vykřikla, když jsme byli mimo dosah fanoušků a novinářů. Vytrhla se mi ze
sevření a rozběhla se k němu.
Když
jsem viděl její vzdalující se záda a směr jejího běhu, bodlo mě u srdce. Nasucho
jsem polkl. Milovala ho; stejně tak jako on miloval ji.
Vběhla
mu do nastavené náruče a on ji se soustředěným, zamračeným výrazem ve tváři
drtivě sevřel. Viděl jsem, jak jí něco říká do vlasů. Neslyšel jsem co.
Žárlil
jsem. Chtěl jsem to být já, kdo ji bude mít v náručí, ale věděl jsem, že
toto objetí mi nepatří. Bylo jeho.
Zkroušeně
jsem si projel vlasy a uhladil si je ke straně.
Z přemýšlení
mě vytrhl Zayn, který na ně s křikem skočil. Louis a Niall ho následovali
a uvěznili Liama a Katie ve společném objetí.
„Katie
je zpátky!“ zařval z plna hrdla Louis a probojoval se do středu skupinky,
aby ji mohl obejmout.
Pousmál
jsem se a sledoval hroudu mých přátel včetně mé přítelkyně uprostřed místnosti.
„Ty
nejdeš?“ vykoukla Katie a udělala na mě smutné oči.
Tiše
jsem si odfrkl a vydal se k nim.
Leželi
jsme vedle sebe v posteli a hleděli si do očí. Palcem jsem jí hladil po
tváři a občas jsem sjel až k jejím rtům.
„Chyběla
jsi mi,“ zašeptal jsem tiše.
„Ty
mně,“ řekla po chvíli odmlčení. Vypadalo to, jako by přemýšlela, zda říkám
pravdu. Říkal jsem.
Nahl
jsem se blíž k jejímu obličeji a nosem přejel přes hladkou pokožku její
tváře. Hlasitě jsem vydechl a líbl ji na koutek jejích úst.
„Děje
se něco?“ zeptal jsem se zaujatě. Nebyla ve své kůži.
Odmítavě
zavrtěla hlavou. „Nic důležitého, teď to nechci řešit,“ pousmála se.
Zamračil
jsem se.
Vztáhla
ruku a palcem mi přijela přes vrásku mezi obočím.
„Věříš
mi?“ zamumlala zastřeným hlasem.
Zamračil
jsem se a trochu se odtáhl. „Cože?“
„Věříš
mi?“ zopakovala, i když věděla, že jsem rozuměl.
Nechápal
jsem. „Proč bych neměl?“
„Protože
než jsi odjel, ukázal jsi, že ve mně důvěru nemáš.“
Hlasitě
jsem nabral do plic velké množství vzduchu a prudce se vymrštil do sedu.
Značně
zpomaleným tempem mě napodobila.
„Já…“
začal jsem a nervózně si prohrábl vlasy. „Bál jsem se, že to nebylo opravdové;
že to nebylo takové, jaké jsem to cítil. Byla jsi odtažitá.“
Zmateně
popotáhla obočí vzhůru. „Nebyla,“ zavrtěla hlavou a nechápavě na mě zírala.
„Já to
tak vnímal,“ kmitl jsem rameny a podíval se stranou. „Chtěl jsem tak moc, aby
to byla pravda, a zároveň jsem nechtěl, abys mě zničila, kdyby nebyla. Nechtěl jsem
být slabý, jenže ty mě slabým děláš,“ přiznal jsem. „Bál jsem se, že mě
odkopneš.“
Viděl
jsem, jak zatnula zuby. Zamrkala. „A tak jsi to udělal dřív ty,“ dokončila mé
vysvětlování.
Poníženě
jsem sklopil hlavu a kývl. Cítil jsem se mizerně. Ublížil jsem jí, věděl jsem
to. I tohle jí ubližovalo…
Stáhl
jsem rty do úzké linky a nejistě k ní opět vzhlédl.
Tiše
mě sledovala.
„Pojď sem,“
řekla a rozevřela své paže.
Hlasitě
jsem ze sebe upustil vzduch a bez rozmýšlení se nechal obejmout. Přitiskl jsem
si tvář na její hruď a své ruce obmotal kolem jejího pasu.
„Vztah
se zakládá na vzájemné důvěře, dobře?“ promluvila.
Zatrnulo
mi a já musel zatnout čelist. Pevně jsem zavřel oči a nejistě přikývl. Nesměla
se to dozvědět.
Opřela
se bradou o mou hlavu a začala se se mnou v tichosti pohupovat.
„Tvoje
matka mě pozvala na svou svatbu,“ zamumlala mi do vlasů a následně mě tam
políbila.
Překvapeně
jsem se odtáhl. „Vážně?“
Přikývla
a mně to vytvořilo úsměv na tváři.
„Jsem
šťastný,“ zamumlal jsem a opřel si čelo o to její.
Sklopila
pohled a sladce se usmála. „Já taky.“
Co nesmí vědět?! Proč to nesmí vědět?! Božíčku... Já si ze začátku myslela, že je konec nebo co a ty vyrukuješ s tímhle? Tleskám ti a nejradši bych tě uškrtila za Haroldovo *tajemství* nebo jak to mám nazývat O.o
OdpovědětVymazatHa! On se s někým vyspal! Určitě! Je to skvělé!
OdpovědětVymazatKači, Kači, sakra co se nesmí dozvědět? Já tě zabiju. :D
OdpovědětVymazatdo teď to bylo zase celkem super, ale to by jsi nebyla ty, aby jsi to nepokazila. takže, nesmí dozvědět jo?omg, harry, ty magore, co jsi zase provedl.
OdpovědětVymazatco zase provedl :D killnu asi brzo :D jinak dokonalá část ;) xx
OdpovědětVymazatasdfghjkl to je tak dokonalé :')))♥ väčšinou nemám v príbehoch rada tieto dlhé romániky kde sú šťastný a bla bla bla ale tu je to tak krásne popísané že by som si to kludne prečítala aj dvadsať krát ;DD tvoj príbeh perfektne vyhovuje mojím podmienkam :DDDD keď je tam viac zápletiek keď sa tam niečo deje. nie ako tie sladké príbehy že sa do seba hneď buchnú a celý príbeh je o tom že sú šťastný and all dat bullshits.. ;DD askdajf čo zase hazz vyviedol dpčeeee?! :DD Papi B. xox
OdpovědětVymazatÚžasný! Jsem strašně napjatá co nesmí vědet, proto doufám, že další část bude co nejdriv!
OdpovědětVymazat